Letošní setkání DIG proběhlo v Guelsu u Koblenze, ve dnech 15. až. 18.června. My, tj. OK1AR, OK5AR, OK7AR, spolu s šestiletým synem, jsme vyrazili jako tradičně již v úterý večer. Ve středu, 14.června jsme okolo 10hod. dorazili do kempu. Ačkoli jiná léta již tam bývala řada radioamatérů, tentokrát jsme dorazili jako první. Až odpoledne dojel Hans, DF9JS, Laci HG1DLL a k večeru další 3 karavany. A to bylo letos také vše. Ostatní byli ubytováni v místních hotelích, případně na privátech. Ve čtvrtek, kolem poledního, dojel vlakem i Jirka, OK1AMU. Účast byla zřejmě silně poznamenána probíhajícím mistrovstvím ve fotbale a strach ze zacpaných dálnic. Na setkání bylo okolo 130 lidí, zatímco jiná léta se účastní 300 až 400 lidí. Ze zahraničních DIG bylo zastoupeno pouze OK a HA.
Jedním z organizovaných bodů setkání byl jedenáctihodinový výlet lodí po Moselu a Rýnu.
Ten opravdu stál za to. Když vezmu, že lístek stál 10 Euro, čili cca 290 korun za takto dlouhou projížďku (2 x 72 km), zatímco na Slapech zaplatíte za hodinovou 120 korun…
Projeli jsme Koblenz, Andernach, Neuwied a přestávka byla v městečku Linz am Rein, prakticky v místech, kde stával známý most u Remagenu. Všude bylo něco zajímavého k vidění. Jirka, OK1AMU, využil tento výlet i k mohutné invazi na 144 MHz, kde si udělal spojení s těmi, které v OK ani nezaslechne.
Další stanice se daly udělat i v DOK burze, která probíhala v sobotu a samozřejmě v mobilních contestech. V těch jsme Němcům ukázali jak se závodí. Ženu jsem vyhodil s radiem na jedné straně Guelsu, Alenu na druhé straně a já nejprve stál na kopci nad Guelsem, kde jsem „kosil“ i vzdálené stanice a pak jsem sjel do města dorazit zbytek. Bohužel, Alena, OK7AR, seděla příliš daleko a tak řadu lidí s 1 až 5 Wattovými kecátky s pendreky neslyšela. Ale i tak z 22 účastníků obsadila pěkné 5. místo. Maruš, OK5AR, si odnesla pohár za druhé místo a já si došel pro ten větší, za vítězství.
V rámci setkání probíhala ještě TEN TEN runda a ve čtvrtek neoficielní večer s ochutnávkou vín (té jsme se neúčastnili, jaksi hluboko do kapsy…)
Hlavní program pak proběhl v sobotní večer. Zde jsem převzal pro Bédu, OK1DOZ, DIG CW plaketu, DIG UKW plaketu a DIG trofej. Nezbývá, než Bédovi blahopřát k tomuto výkonu. Ještě cennější „kovy“ si odnesl Jirka, OK1AMU, který kromě DIG UKW plakety převzal jako jeden ze 3. i DIG 1000 TROPHY. I jemu srdečně blahopřeji. Jak sám pravil, největší „záhul“ mu dala DIG UKW plaketa, vzhledem k tomu, že je zarytý krativlnář. Já jsem dostal od DJ8OT mimořádné ocenění, krásnou bronzovou mříž s klíčemi, za řízení DIG rund a oba jsme s Jirkou obdrželi stříbrný odznak DIG za dlouholetou aktivitu a členství.
Na DIG setkání si přišel na své i vnuk, neboť se důvěrně seznámil s Ullou, stejně starou dcerou Marion, DF4UM. Legrace byla je pozorovat, jak se spolu domlouvají. Vzhledem k tomu, že je Ulla rovněž prolezlá radioamatéřinou (je navíc vnučkou DF3TE a DH1PAL)
snad se jednou domluví i na pásmu. Vnuk měl drobet zkažený závěr setkání, neboť se půl hodiny před odjezdem domů stačil opařit na břiše a stehnech čerstvě nalitým kafem. Takže tím, čím jsme se loučili s kempem nebyla slavnostní siréna, ale jeho mohutný řev.
Cesta zpět proběhla bez komplikací. Všichni asi čučeli na fotbal, takže tentokrát i dálnice byly poloprázdné. V polovině cesty jsme ještě na pár hodin zakotvili u Pepíka, DF2UN, v Laudě (je to Čech, DIGáč, původem z Bíliny a bude ve Strojeticích) a domů jsme dorazili v pondělí, okolo 2 hod. ráno.
Příští rok zřejmě žádné DIG setkání nebude, snad až v roce 2009 opět v Gemuendu.
73/77 Zdeněk, OK1AR