HAM RADIO 2023Tak jako každým
rokem,
vydali jsme se do Friedrichshafenu na
HAM Radio, největší setkání
radioamatérů konané v Evropě. Vyrazili jsme z domova
v úterý, 20.června, ve
22,30. Na Tank Ono před Chebem na nás čekal Mirek OK1MBT
s manželkou.
V závěsu jsme poté pokračovali
dále. Do Fiedrichshafenu jsme dorazili po
několika kafových přestávkách
v 6,30. I přes Maruš
handicap,
ruka v ortéze, nehybný a
bolestivý palec, se nám podařilo
kempinkáč rychle ustavit a připojit na proud.
Pak jsem pospávali až do odpoledne. Navečer jsme pocourali
po kempu a zdravili
se z přáteli. Dost jich poté a pak i ve
čtvrtek přišlo k našemu
přívěsu. Byla to po roce milá
setkání s lidmi, se kterými
sice po radiu
mohu mluvit každý den, ale osobní
setkání jen tak jednou za rok. Vlastní mumraj pak
nastal
v pátek 9,00,
kdy se brány hal otevřely. Vzhledem
k mé ploténce a kyčelnímu
kloubu bych nebyl schopen dojít v jednom
kuse z kempu do haly. Díky
úspěšnému směnnému obchodu,
jsem za 2 láhve
Becherovky od DIG získal „služební
lístek“ takže jsem mohl jezdit na
eklektrické koloběžce zadním vchodem až ke
dveřím do haly. Maruš to musela
odšlapat pěšky. Návštěvníků
bylo o polovinu více jako vloni, kdy mnoho lidí
odradil ještě doznívající
covid. Návštěva
stánků jednotlivých radioklubů a firem se nedala
zvládnout
za den, takže to pokračovalo ještě v sobotu i
v neděli. A to jsme do
druhé „vetešnické
haly“ víceméně jen nakoukli. Já jsem
nejvíce
času trávil s přáteli na
stánku DIG,
občas jsem ale poseděl i u jiných přátel ze
zahraničních klubů. Milé
setkání bylo
s Rolfem, DL1EAG, se kterým jsme se neviděli
25.let, ale i s dalšími,
se kterými často komunikujeme, ale viděli jsme se prvně. V sobotu byl pro mne a
pro
Maruš nabitý program. Od 10.
hodin DOK burza, v 11, hodin účast při
vypouštění stratosférického
balonu
a ve 12. hodin TEN TEN Runda. Neděli již jsme
téměř
stále trávili na stánku DIG, jen občas
jsme odběhli na stánek Španělů a Italů. Kvůli
dobrému sýru a vínku /za mne pila
Maruš, neriskoval jsem rozbití si huby na
koloběžce/ . Po poledni jsem převzal
poháry a plakey za vyhrané závody a
jako jeden ze 2 českých členů DIG odznak za
50. let členství v této organizaci.
(Druhým je Josef, OK1XC) Pak nastal
okamžik, který jsem nečekal a který mi zarosil
oči. Převzal jsem
vyznamenání od DIG klubu za
svoji dosavadní práci. Jako 22. člen za 54.let
trvání klubu. Jak mi pak
sekratář Werner, DH1PAL prozradil, spískal to
celé Luděk, OK1DLA a k jeho
návrhu připojilo své podpisy 20
dalších členů DIG OK sekce.
Nezbývá mi, než
Luďkovi a vám dalším, kteří
jste připojili svůj podpis, poděkovat. Je pravda, že naše
sekce
je od počátku jejího založení
v roce 1991, kdy jsem byl zvolen jejím předsedou,
zdaleka nejaktivnější a
jako jediní jsme uspořádali 2
mezinárodní setkání DIG
mimo Německo. Práce
s oběmi setkáními jsem měl mraky,
ale díky vstřícnosti a pomoci
místního starosty jsem to zvládl.
Třetí setkání
ale už asi pořádat nebudu. Když si vzpomenu na
problémy s ubytováním
účastníků
a finanční náročnosti, kdy již posledně jsme měli
problém vše finančně
utáhnout. I když na druhou stranu, vyrostl zde
v Podbořanech pěkný kemp,
ale přeci jen ti starší mají
radši pohodlí hotelu. Říkal jsem letos, je
mi
75., pojedu na setkání naposledy.
Ale .... přátelé
a hlavně to
vyznamenání mi dodalo chuti, jet napřesrok opět. K domovu jsme vyrazili
v neděli v 19.10. Již
sami, bez doprovodu Mirka, OK1MBT, který tam zůstal, neb
s manželkou
dostali od syna dárek – předplatil jim let
vzducholodí. Pro nás příliš
drahá
legrace, 390 Euro na osobu za ¾ hodiny. Hned po cca 40 km jsem
zašachoval a zvoll špatný
nájezd na
dálnici, takže najednou před námi znak EU a
nápis Oestereich. Takže jsme se
nechtěně a nečekaně ocitli i v Rakousku. I přes toto
zabloudění
jsme domů najeli o 3 km méně než
cestou tam a přesně v 02,10 Maruš
otvírala vrata do dvora. Asi jsem jel
jako prase, když jsem to s přívěsem
zvládl za 7. hodin. Zdeněk, OK1AR, DIG 694 |