Po loňském vynechání účasti na HAM RADIO ve Friedrichshafenu, zapřičiněném úrazem, jsme se s Maruš, OK5AR, vydali na setkání letos. Odjezd z Podbořan přesně o půlnoci z úterý na středu, příjezd na místo, po několika přestávkách, ráno po 8. hodině. Místo v kempu mi mezi svými vozy blokovali Hans, DF9JS a Juergen, DL5HAN. A hned naproti nám stál Egbert, ON4CAS a Hans-Martin, DL9HCO. Natažení elektriky do přívěsu, aby makala lednička a pak spánek do 14. hodin. Po probuzení pokus o uvaření oběda. Vařič běžel asi 10 minut a vylétl jistič a několik kempinkových vozů,zapojených na téže větvi, bylo bez proudu. Nevěřil jsem, že příčína jsme my, takže po nahození jističe se situace po několika minutách opakovala, Němci nadávali, neb zrovna běžel fotbal a téměř v každém voze koukali na TV. Po 5. vyhození jističe jsem vařič hodil pod vůz a do konce setkání jsme používali jen toustovač /rok teď nechci tousty ani vidět/ a poslední den mikrovlnku na ohřátí párků. Vše co jsme si připravili jako polotovary na vařič, jsme vezli zase domů, kde to dostal pes. Do večera jsme pak povídali a zdravili se s těmi, co to k nám měli nejblíž. Vzhledem k mým problémům s kyčlem jsme tentokrát upustili od pěšího výletu okolo celého rozsáhlého kempu, abychom se pozdravili s dalšími známými a neznámými radioamtéry. Ve čtvrtek pařák, ve stínu 37 a v přívěsu hodně přes 40 stupňů. Zakryti plachtou proti sluníčku jsme převážně seděli u stolku, já pokoušel /marně/ internet a několikrát vyšlo spojení po echolinku domů. Přitom jsme sledovali provoz vzducholodi, která startovala cca 100 metrů od nás k vyhlídkovým letům. Sem tam přistálo i nějaké letadlo. Bylo zajímavé i sledovat radioprovoz tamního letiště a letiště v Konstanz o pár km vedle. Milým rozptýlením bylo spojení na FM s Tomášem, HB9/OK1GTH, který rámci SOTA aktivoval jednu třináctistovku. Na Alpy byl krásný výhled, nikdo okolo nepamatoval, že by byly poslední léta, díky oparům nad Bodamským Jezerem, viditelné. Majestátně tomu vévodil kopec přes 2400 metrů, na kterém je jedno z HB9 relé. Další dny se opět vše skrylo v mlžném oparu. Vlastní setkání začínalo v pátek, v 9,00 dopoledne. Usoudil jsem, že budu mít problém dojít z kempinkplacu, cca 400 metrů do haly a tak jsme vzali auto a vyrazili na parkoviště k hale. Říkal jsem si, že źa ty 4 Eura, které tam chtějí navíc, mi to stojí. Ale… Přijeli jsme na parkoviště k hale, tam už milion aut, vše poblíž plné a byli jsme nadirigováni na místo vzdálené cca 800 metrů od vchodu do haly. Můj propočet byl naprsto blbý. Bylo to 2 x dál, než kdybychom šli rovnou z kempu. Těch 800 metrů jsem pajdal téměř hodinu, neustále se zkracovala vzdálenost, kterou jsem byl schopen v jednom zátahu ujít a prodlužovaly se prostoje, kdy opřen o nejbližší strom jsem stál na levé noze, než pravý kyčel přestal bolet. V hale nejprve ke stánku ČRK, kde jsme se přivítali s novou, sympatickou tajemnicí ČRK, Líbou, s Jirkou, OK1RI, Vítkem, OK5MM a Frantou OK2LF. A hlavně jsme si u nich odložili vše, co jsme ssebou nechtěli tahat. Zašli jsme ke stánku DIG, TEN TEN, QCWA a dalších, kde jsme věděli, že bude někdo známý a poté jsme se vrátili k ČRK, byvše předtím pozváni na kávu. Česky řečeno – bodla. Po kávě následoval první rychlý okruh po hale, kdy jsme kromě zběžného prohlédnutí co kdo nabízí, posbírali nějaké prospekty, tužky, obtisky, cukroví apod. Nebrali jsme toho tolik co jiná léta, vzhledem k tomu, že již nehodlám zařízení doma obměňovat, vzal jsem si prospektů opravdu jen několik, tužky nabízeli ve větším jen u Yaesu. Turci, kteří dříve mívali jeden z nejbohatších stánků s magnety na ledničky se znakem jejich národní organizace, propiskami, obtisky, teploměry, tam letos neměli nic. 3 papírové plakáty, holé stolky bez ubrusů a u nich seděli 3 radioamatéři, jakoby tam byli z donucení. Zřejmě diplomatická roztržka mezi Erdoganem a Německem se podepsala i na radioamatéřině. Chyběli rovněž z Quataru, kteří vždy reprezentovali hezkým gobelínem s velbloudy a u nichž jsme se jiná léta rádi fotili. Velké zastoupení měli Francouzi a Italové, u nichž bylo i ledacos dobrého ke smlsnutí. Celkově se mi /a totéž tvrdil i Jirka RI/ zdála být účast jak vystavovatelů, tak návštěvníků podstatné slabší než jiná léta. I celkové uspořádání bylo oproti jiným létům dost nesmyslné. Číslování stanovišť nešlo za ssebou, ale do jakéhosi šneka, navíc vlajky, které vždy visely nad národními stánky a podle nichž člověk okamžitě našel žádaný, visely nyní na laně v jedné řadě a nad národními stánky nic.Takže hledání bylo dosti obtížné. Pro bolest kyčle jsme s Marií u stánku ČRK trávili tak čtvrtinu celkového času a tak jsme se tam pozdravili s mnoha přáteli jak z OK, tak z jiných zemí. Po splnění svých povinností u diplomů DXCC se s námi na stánku usadil i Miloš, OK1MP a tak mezi střídáním se návštěvníků bylo s kým povídat. Těch kafí, případně doplněných věnečky a vlídným úsměvem tajemnice, bylo do konce setkání několik. Ve čtvrtek jsme odcházeli dost unaveni již okolo 16. hodiny. Dlouhé hledání auta mezi těmi mraky jiných a nadávání, že já trouba nešel raději rovnou z kempu. Ještě milá příhoda při opouštění haly. Opřel jsem se o zábradlí u vchodu a povídám Maruš, musím odpočinout, ten zkurvenej kyčel mně zase bere. Asi to natáhnem hned tady tudy ven, se za námi ozvala perfektní čeština, že je lepší projít všemi halami na druhý konec, než lézt ven do toho horka. Byl jsem si vědom, že jsem zrovna použil dost vulgární slovo, takže jsem zrudnul a jen jsem zakoktal, jakto že mluvíte česky. No, vždyť jsem Češka, pravila ta mladá slečna. Je z Mariánských Lázní a brigádničí v Německu. A jako jedna asi z 10 u vchodů snímala čárový kód z kartiček /vstupenek/ návštěvníků. Neopoměli jsme ji pak pozdravit každý další den. Sobota proběhla obdobně jako den předešlý. U stánku Maďarů jsem načapal Kláru, HA5BA, DIG 2564. Již před dvěmi léty jsem ji tam osobně žádal o QSL za spojení z roku 1974, který jsem od ní, ani přes několik urgencí, nedostal. Navíc jsme si s ní před dvěmi roky udělali spojení na kapesky na VKV. Ale ani za ty dva další roky, kdy QSL slíbila, od ní nepřišly. Pravila, že je to její neřest, QSL. Neměla ani vlastní, takže nám vypsala nějaké příležitostní QSL HA a potvrdila tam, že spojení bylo s HA5BA a podepsala. Když jsem to ukazoval Wernerovi, DH1PAL a Elfi DF3TE, pravili oba, že asi budu jediný kdo aspoň takto její QSL má, Elfi prý s ní mívá minimálně 3 CW QSO ročně a lístku se nikdy nedočkala. Klára je hezká a sympatická ženská, ale jak pravil Werner, zřejmě to, vzhledem k její QSL morálce, budou poslední dny jako členky DIG. Potěšilo mne setkání s SO1TH, DIG 2202, se kterým jsme si hned udělali QSO na 144 MHz FM. Kapesky jsme kvůli tomu tahali ssebou. Přihlásil se i „starý známý“ Raymond, F5LMK, DIG 4366. A na DOK burze se objevila Ginnie, SM5PEY, DIG 6379, kterou jsem před 2. měsící uhnal na CW sked a nyní ji mám i na VKV. Odpledne jsme pak na stánku DIG vyfasovali poháry a plakety pro OK stanice, Maruš, ověšená taškami jako velbloud, utahaná jak pes a já jen s foťákem a telefonem v kapse jsme se pomalu vydali zpět do kempu. A opět jsem po cestě bolestí nadával, nepředpokládaje, že by mi mohl někdo rozumět. A v tom se ozve ženský hlas, no ahoj Zdeňku. Poznáš mne? Nepoznal jsem. Bylo milé, že se ke mne přihlásila Alena, OK1PUP, se kterou jsme se neviděli od roku 1973. Docela jsem se těšil na večerní zasedání Rady DIG. Werner, DH1PAL mne a Maruš vyzvedl po 18. hodině přímo v kempu o dovezl do 6 km vzdáleného hotelu, kde oni měli ubytování a zablokováno místo pro 15. lidí. Při příchodu do hotelu na nás číšnice vyvalila bulvy, že jdou ještě další a pravila, že našich 15 už tam sedí a je to plné. Při nahlédnutí do místnosti tam sedělo 15 úplně cizích lidí a DIG postávali po chodbě a čekali na Wernera, aby s obsluhou projednal co se děje. Nějakým omylem námi blokovaná místa obsadila jiná skupina turistů a obsluha si myslela, že jsme to my. Narychlo nám tedy upravili část lokálu, abychom mohli začít rokovat. Začali jsme tím, že jsme si objednali večeři. V duchu jsem si pravil, že se budu muset omluvit vedoucímu Národního Domu v Podbořanech, kterému jsem spílal za pomalou obsluhu. A říkal jsem si, jak je možné, že při Německé důkladnosti i tam může být takový bordel. Požádali jsme o jídelní lístky. Prý – máme jen 2, jeden má ta skupina která zabrala místo pro vás, druhý mají hosté v jiné části lokálu. Zeťák má ve Strojeticích minimálně 10 jídelních lístků a to má restauraci menší, než byla tato. Takže čekání, čekání, čekání. Nakonec ty 2 lístky přinesli, každý si vybral a lístky zase vzápětí odnesli, aniž by se hned zeptali co si kdo dá. S tím přišli asi za dalších 20. minut. To už ale skoro každý zapoměl co si vybral a tak opětovné přinesení lístků a nadiktování požadavků. I přísun pitiva váznul, zkrátka děs a hrůza. Náladu spravily až vzpomínky na DIG setkání 2013 v Podbořanech, neb prvním bodem bylo projednání setkání 2017, opět u nás. Na Podbořany, tamní ubytování, ceny a organizaci celého setkání se vzpomínalo jen v superlativech a tak jsem se mohl dmout pýchou. Při projednávání, co by DIG předsednictvo mohlo zajistit jako dárek pro účastníky setknání 2017, pravil Alfons, DJ8VC, že gumové boty. Všichni jsme propukli v bujarý smích, protože vzhledem k dešťovému období a záplavám, které poslední setkání u nás provázely, to sedlo. Nakonce byla pověřena Ulla, DF6QP, že něco vymyslí. Následovalo předběžné jedání již o setkání 2019, v roce, kdy bude DIG slavit 50.let. Není moc výběr míst, buď je nedostatek ubytování, není sál, nebo v místě nejsou lidi, kteří by to zorganizovali /což bude ten hlavní problém/. Předběžně byl vybrán Adlersberg u Regensburgu, kde již v minulosti byli i mnozí DIG OK. Zřejmě v tento rok bude i příležitostná značka DA50DIG, možná jako DIG 9999 nebo 10.000. Poté informoval Werner o problémech HB DIG sekce. Její dosavadní předseda se přestěhoval do Francie a nikdo jiný se této funkce neche ujmout. HB9DIG již delší dobu neexistuje, protože na ni stejně nikdo nevysílal. Staří obětavci zemřeli, mladý žádný nepřibyl a tak i počet členů v HB klesl pod 50. Bylo konstatováno, že i přes neaktivitu se název DIG sekce HB zachová, protože počet 50 je ve stanovách zakotven pro vznik sekce, nikde se ale nepraví, že by se při poklesu členů pod 50 měla sekce zrušit. Značka HB9DIG zatím existovat nebude. Jak bylo informováno, poplatek za vydání povolení HB9DIG by byl v přepočtu 90 Euro, k tomu 120 Euro roční poplatek a k tomu ještě 70 Euro roční poplatek pro USKA. Bohužel, po Polské sekci, která padla úplně, praktické neaktivitě OE sekce po smrti OE3HCS, je toto již 3. sekce s problémy. Plně aktivní jsou vlastně jen PA0 a my. Občas se projeví i nějaká minimání činnost Ruské a Ukrajinské sekce. Doufám, že až já jednou zaklepu bačkorama, nedopadne to s naší sekcí také tak. Co se diplomů týče, doporučila Rada zaměřit se hlavně na vydávání diplomů v PDF. Za poplatek 5 Euro, případně 8 Euro, který byl dříve stanoven, na diplomech stejně nelze vydělat, protože většinu z toho spolknou náklady na tisk diplomu, poštovné a obálku. Myslím, že i my bychom měli pouvažovat o tom, vydávat W-DIG-OK v pdf formě za 1,5 Eu, případně 20 Kč pro OK. Ještě k setkání 2017 v Podbořanech. Nadnesl jsem, že uvažuji o zájezdu do Žatce, který je jen 16 km, s návštěvou muzea chmele a piva. Přivítali to potleskem. Já se mimo to pokusím v rámci tohoto zájezdu domluvit i přímo exkurzi do provozu pivovaru. Žatecký pivovar má i sál asi na 100 lidí, kde se mimo jiné točil TV Silvestr, takže by se tam dalo posedět do večera a udělat tam současně i vyhodnocení mobilního contestu. Ale vše je ještě vě hvězdách. Vzhledem k operaci jsem zatím nemohl nic ve věci setkání podnikat a tak mne v září, po setkání ve Strojeticích, čeká jednání se starostou, oběhání a domluvení blokace ubytovacích zařízení v Podbořanech, Blšanech a Krásném Dvoře a jednání s autobusovou dopravou a muzeem a pivovarem v Žatci. Bude to opět záhul, ale vzhledem k praxi z minulého setkání snad to půjde i schůdněji. S Josefem, OK1SRD, již jsem předběžně jednal o zřízení stránek pro setkání, včetně interaktivního objednávání ubytování a přihlášek. Jirka, OK1AMU se pokusí vydundat nějaké peníze z Evropského fondu /to jde mimo mne/ a doufejme, že se povede. Pokud ne, budeme muset zvýšit účastnický poplatek, protože odpadnou peníze, které do nás minule vrazil Pavel, OK1MY, a které nám sestsakramentsky pomohly. Jinak předpokládám, že s překladem nám opět pomůže Petr, OM3EE, a do přijímací kanceláře se nabídl Zdeněk, OK1OM spolu s Renatou OK1GB. Budu potřebovat ještě někoho na vyhodnocení mobilního contestu a pro průběžnou QSL službu. Organizačnímu výboru se budu opět snažit zajistit ubytování přímo v hotelu kde setkání bude /Národní Dům/, i když zřejmě tentokrát nebude na to, abych jim uhradil i část ubytování jako minule. Do Národního Domu musím dostat i DJ8OT s DH5JR, protože oba již jsou závislí na chodítcích, u ostatních se budu snažit je ubytovat tam, kde byli ubytováni v roce 2013. Posílal jsem doporučený dopis řediteli Skláren v Teplicích, pod nějž spadá i sklárna Kryry, 8 km od Podbořan. Kryry by nám udělali upomínková zrcátka, v podobném stylu, jako byly minule obkladačky. Laserový barevný tisk. Bohužel, pan ředitel na žádost o sponzorování neráčil ani řádkem odpovědět a na zaplacení celé částky mít nebudeme. Ale mám vyčíhlého něco jiného, kdy by jeden takovýto upomínkový předmět vyšel na cca 80 Kč. V neděli po skončení setkání jsme vyrazili k domovu přesně v 19 hodin a po jedné půlhodinové přestávce jsme byli již v 01,20 doma. 596 km za 6 hodin jízdy. Což je se zapřaženým karavenem dost slušný výkon. Ale Megan makal jak hodinky. Takže to tak k Friedrichshafenu a současně k připravovanému mezinárodnímu setkání DIG 2017. Cca 100 fotek ze setkání a ofotografovanou knihu návštěv na stánku DIG je ke stažení zde: https://uloz.to/!zcVfcWo7N/na-web-zip Letmým pohledem do knihy návštěv na stánku DIG jsem zjistil, že tam figuruje řada DIG z různých zemí, které osobně neznám, nebo se kterými jsem se již řadu let na jiném setkání neviděl. Takže mé rozhodnutí pro příští rok, místo na stánku ČRK budu sedět na stánku DIG. A mimo to si připravím opět 2 kapesky a koho nemám na VKV, toho hned uhranu o spojení. Poháry a plakety pro OK stanice předám částečně ve Strojeticích, částečně v Holicích, případně se můžeme domluvit na jiném způsobu předání. Blahopřeji všem, kteří pohár, či plaketu získali a děkuji za reprezentaci sekce. Zdeněk, OK1AR, DIG 694