HAM RADIO 2023

Tak jako každým rokem, vydali jsme se do Friedrichshafenu na HAM Radio, největší setkání radioamatérů konané v Evropě.

Vyrazili jsme z domova v úterý, 20.června, ve 22,30. Na Tank Ono před Chebem na nás čekal Mirek OK1MBT s manželkou. V závěsu jsme poté pokračovali dále. Do Fiedrichshafenu jsme dorazili po několika kafových přestávkách v 6,30.

I přes Maruš handicap, ruka v ortéze, nehybný a bolestivý palec, se nám podařilo kempinkáč rychle ustavit a připojit na proud. Pak jsem pospávali až do odpoledne. Navečer jsme pocourali po kempu a zdravili se z přáteli. Dost jich poté a pak i ve čtvrtek přišlo k našemu přívěsu. Byla to po roce milá setkání s lidmi, se kterými sice po radiu mohu mluvit každý den, ale osobní setkání jen tak jednou za rok.

Vlastní mumraj pak nastal v pátek  9,00, kdy se brány hal otevřely. Vzhledem k mé ploténce a kyčelnímu kloubu bych nebyl schopen dojít v jednom kuse z kempu do haly. Díky úspěšnému směnnému obchodu, jsem za 2 láhve Becherovky od DIG získal „služební lístek“ takže jsem mohl jezdit na eklektrické koloběžce zadním vchodem až ke dveřím do haly. Maruš to musela odšlapat pěšky.

Návštěvníků bylo o polovinu více jako vloni, kdy mnoho lidí odradil ještě doznívající covid.

Návštěva stánků jednotlivých radioklubů a firem se nedala zvládnout za den, takže to pokračovalo ještě v sobotu i v neděli. A to jsme do druhé „vetešnické haly“ víceméně jen nakoukli.

Já jsem nejvíce času trávil s přáteli na stánku DIG, občas jsem ale poseděl i u jiných přátel ze zahraničních klubů. Milé setkání bylo s Rolfem, DL1EAG, se kterým jsme se neviděli 25.let, ale i s dalšími, se kterými často komunikujeme, ale viděli jsme se prvně.

V sobotu byl pro mne a pro Maruš nabitý program. Od 10. hodin DOK burza, v 11, hodin účast při vypouštění stratosférického balonu a ve 12. hodin TEN TEN Runda.

Neděli již jsme téměř stále trávili na stánku DIG, jen občas jsme odběhli na stánek Španělů a Italů. Kvůli dobrému sýru a vínku /za mne pila Maruš, neriskoval jsem rozbití si huby na koloběžce/ . Po poledni jsem převzal poháry a plakey za vyhrané závody a jako jeden ze 2 českých členů DIG odznak za 50. let členství v této organizaci. (Druhým je Josef, OK1XC) Pak nastal okamžik, který jsem nečekal a který mi zarosil oči.  Převzal jsem vyznamenání od DIG klubu za svoji dosavadní práci. Jako 22. člen za 54.let trvání klubu. Jak mi pak sekratář Werner, DH1PAL prozradil, spískal to celé Luděk, OK1DLA a k jeho návrhu připojilo své podpisy 20 dalších členů DIG OK sekce. Nezbývá mi, než Luďkovi a vám dalším, kteří jste připojili svůj podpis, poděkovat.

Je pravda, že naše sekce je od počátku jejího založení v roce 1991, kdy jsem byl zvolen jejím předsedou, zdaleka nejaktivnější a jako jediní jsme uspořádali 2 mezinárodní setkání DIG mimo Německo.  Práce s oběmi setkáními jsem měl mraky, ale díky vstřícnosti a pomoci místního starosty jsem to zvládl. Třetí setkání ale už asi pořádat nebudu. Když si vzpomenu na problémy s ubytováním účastníků a finanční náročnosti, kdy již posledně jsme měli problém vše finančně utáhnout. I když na druhou stranu, vyrostl zde v Podbořanech pěkný kemp, ale přeci jen ti starší mají radši pohodlí hotelu.

Říkal jsem letos, je mi 75., pojedu na setkání naposledy. Ale ....   přátelé a hlavně to vyznamenání mi dodalo chuti, jet napřesrok opět.

K domovu jsme vyrazili v neděli v 19.10. Již sami, bez doprovodu Mirka, OK1MBT, který tam zůstal, neb s manželkou dostali od syna dárek – předplatil jim let vzducholodí. Pro nás příliš drahá legrace, 390 Euro na osobu za ¾ hodiny.

Hned po cca 40 km jsem zašachoval a zvoll špatný nájezd na dálnici, takže najednou před námi znak EU a nápis Oestereich. Takže jsme se nechtěně a nečekaně ocitli i v Rakousku.

I přes toto zabloudění jsme domů najeli o 3 km méně než cestou tam a přesně v 02,10 Maruš otvírala vrata do dvora. Asi jsem jel jako prase, když jsem to s přívěsem zvládl za 7. hodin.

Zdeněk, OK1AR, DIG 694