Díky tomu, že letošní mezinárodní setkání DIG probíhalo u nás, mohli jsme si dovolit navštívit jiné setkání v zahraničí. Po loňské návštěvě HAM Radia, padla volba okamžitě opět na toto.

Do Fiedrichshafenu jsem vyrazil spolu s Marií, OK5AR, se zapřaženým kempinkáčem již ve středu, ve 2 hodiny ráno. Cesta ubíhala bez problémů a tak jsme po 600 km byli již krátce po 9. hodině na místě. Hodně přátel nás sledovalo na APRSu, s ostatními i dcera Alena, OK7AR. Takže hned několik minut po dojetí telefon a … vraťte se okamžitě zpět, v noci zemřel Maruš otec. Odmítl jsem po noční cestě jet dalších 600 km zpět. Takže celé setkání bylo provázeno touto, zvláště pro Marii, smutnou událostí a obnášelo i řadu telefonátů, včetně odložení pohřbu až do doby po našem návratu. Díky tomu jsme neuskutečnili ani na čtvrtek plánovanou návštěvu muzea Dorniera, od kterého jsme stáli jen přes letištní plochu. Stálé vysvětlování přátelům, proč jsme tak smutní a bez nálady, ještě přilévalo vodu do ohně. Až páteční oficielní otevření HAM Radia nám dalo drobet zapomenout.

První naše kroky mířili ke stánku DIG, kde jsem odevzdal převážnou část nákladu – obkladačky, diplomy a další papíry na vyřízení. Pozdravení se s dalšími známými DIG, dlícími u stánku TEN-TEN a pak zdvořilostní návštěva stánku ČRK. Velmi vřelé přijetí všemi, kteří na stánku ČRK prodlívali a vyjádření soustrasti Marii. Příjemné chvíle a radost ze setkání, jako bychom se s nikým z nich sto let neviděli. Také pak stánek ČRK se stal tím místem, kde jsme hledali asyl, když už nás bolely nohy a kde bylo vždy příjemné posedět, popovídat si a vypudit tak myšlenky na to co se děje doma. Kluci, díky.

Samozřejmě jsme neopomenuli navštívít i kluky na stánku Slovenského radioklubu a já se pak věnoval pracovním záležitostem, většinou na stánku DIG a částečně i na stánku ČRK. Mimo to jsem se, jako držitel velkého Holzhammeru 1990, zúčastnil i předání kladiva dalšímu. V pátek večer se konalo zasedání rady DIG, z kterého jsem se však tentokrát omluvil. Nechtěl jsem nechat Marii samotnou. My jsme čas využili k procourání celého kempu a pozdravení se hlavně s dalšími přáteli z OK a OM.

V sobotu již jsme měli více času pro sebe a tak jsme prošli vše, včetně haly s „veteší“, kterou jsme vloni bojkotovali. Podobné jako v Holicích na parkovišti, ovšem med a staré rezavé žehličky jsme tam hledali marně. Je to opravdu a pouze radioamatérský bazar. A i když jsem si říkal, že by ledacos stálo za hřích, nakonec jsem si tam nic nekoupil. Do čeho jsem ale vrazil peníze, byla nová TM-D710, vyšla u Difony o 2.700 levněji než v Elixu a pak 2 harddissky 1 TB po 35 Eurech /kupodivu oba funkční/ A pro vnoučata miniradia, jejichž cenu se mi z 10 Eu podařilo usmlouvat na 9. No co, ušetřená stovka za 4 kousky, dobrá… V neděli jsme pak prošli všechny firemní a klubové stánky. Velice příjemní byli Italové, Turci, děvčata z Thajska i Slovinci, kde jsme našli i Milana, S58MU, který byl na DIG setkání v Podbořanech. Překvapení bylo u stánku Mastrant, kde hezká slečna rozdávala letáky a já jen tak pravím Marii, to máme v Holicích taky a za české… A ejhle, ona se z ní vyklubala češka jak poleno…

V neděli ve 14. hodin, jako každoročně, slezina na stánku DIG, kam přijdou i ti členové, kteří jsou jinak po celou dobu setkání zaměstnáni u jiných stánků firem a radioklubů. Tradičně – naražen sud piva a k zakousnutí chleba s vynikajícícím škvarkovým sádlem. Co v tuto chvíli obzvlášť potěšilo, velmi kladné hodnocení DIG setkání v Podbořanech a smutné povzdechy těch, kteří u nás nebyli. Krátké odskočení, rozloučit se s kluky z ČRK a po 15,30 přesun do kempu u letiště. Asi 2 hodiny polospánku, večeře a v 18,35 odjezd k domovu. Nějak to zpět utíkalo /záznam na APRS max 137 km/hod s 32 let starým karavanem, který má na sobě kulatou značku 80 km/ a tak jsme již 6 minut po 1 hodině ranní byli doma.

Pár fotek ze setkání