Letošní setkání DIG proběhlo v městečku Jork, nedaleko Stade, severně od Hamburgu /JO43TN/, ve dnech 1. až 5.června..

Vzhledem k problémům s Felicií v loňském roce, neuskutečnili jsme tehdy plánovanou samostatnou návštěvu Hamburgu a hlavně Wunderlandu, největší modelové železnice na světě. Obměnou „vozového parku“, čili koupí staršího Megana combi, se vyřešilo to prvé. To druhé jsme vyřešili tím, že jsme na setkání vyrazili o den dříve, s tím, že následující den věnujeme Wunderlandu.

Vyrazili jsme v úterý ráno, krátce po 4.hodině. Já s Meganem a campingovým přívěsem, mimo mně v autě ještě Marie, OK5AR a Josef, OK1SRD, směrem na Chomutov, Marienberg a Freiberg. Ve stejnou dobu vyrazil Tom, přítel Aleny, Alena, OK7AR, s dětmi Míšou, OK1KAR, a Kačkou, OK1KIT, s vlastním Maverickem a campingovým přívěsem z půjčovny. Ti, protože mají dálniční známku, jeli trasu Teplice, Ústí.

Sraz byl, dle domluvy předem, na parkovišti u města Doebeln, cca 170 km od domova. Vše klaplo, též díky koordinaci po radiu během cesty. Ačkoli Tom najel o cca 40 km více, dojel prakticky ve stejnou dobu, neboť se vyhnul krkolomným silnicím v Krušnohoří.

Lehká svačina, 4 cigarety rychle za sebou /vzhledem k tomu, že Pepík SRD je nekuřák, vyjímečně jsem za jízdy nekouřil/ a pokračovalo se dál. Cesta ubíhala snadno, Megan můj lehký přívěs skoro necítil a liboval si v rychlosti okolo 120 km/hod. Občas jsme zvolnili, případně zastavili na cigáro a čekali až nás Tom dojede. Jeho, přes tunu vážící přívěs, nedovolil upalovat rychleji než kolem 90 km/hod. Další zastávka, po cca 450 km, proti Wolfsburgu. Zde jsme se, díky echolinku, mohli poprvé spojit se Zdenou, OK6AR, která čeká rodinu a zůstala tedy doma. Zdena nám potvrdila, že APRS nás maluje na mapě tak jak má a že občas jedeme jako kanci. Výpadek APRSu byl jen v okolí Magdeburgu, kde nemají Němci žádné pokrytí. Kolem 12.hod jsme pokračovali dál. Asi 70 km před Hamburgem najednou Tom hlásí, že ho jeho GPS svedla z dálnice. My byli již nějaké 2 km vepředu. Měl nastavenou nejkratší cestu, já cestu ekonomickou.

Nejkratší cesta ale neznamená nejlepší a tak do Jorku dojel cca půl hodiny po nás. Ale v 15 hodin jsme již byli u hotelu, kde se má konat setkání. Hotel zavřený, nikdo nikde, černé myšlenky.... Na dveřích telefonní číslo. Zavolal jsem na něj a po vysvětlení, že jsme radioamatéři z Čech a přijeli jsme o den dříve, mi ochotná a příjemně jednající paní sdělila, kde můžeme ustavit přívěsy a kde najdeme přípojku elektriky. Jaký propastný rozdíl v jednání personálu zde, na severu Německa a jednáním Bavoráků, před 2 roky u Regensburgu.....

Než jsme ustavili přívěsy a zastanovali prostor před nimi, strhl se déšť. Naštěstí teplý a ne moc prudký, takže vše, včetně stanu OK1SRD, se povedlo během jedné hodiny postavit. A to bez mé jakékoliv pomoci. Vzhledem k ploténce a nemalým bolestem v pravé noze, jsem nebyl schopen větší činnosti a jen jsem činnost druhých koordinoval a radil /nevím proč, ale ostatní se shodli na tom že jsem do toho jen kecal./

Ten večer jsme tam zatím byli jako jediní radioamatéři a tak po vydatné večeři a pokecání na echolinku se Zdenou doma, jsme zalehli.

Ve středu ráno, já vyzbrojen bederním krunýřem, důchodcovskou holí a balením dyclofenacu, jsme vyrazili všichni Tomovým Maverickem do Hamburgu. Hlavní cíl - návštěva Wunderlandu. Úžasná podívaná. A to nejen pro děti... V současné době je Wunderland zhruba z poloviny dokončen, ale preciznost s jakou jsou vypracovány sebemenší detaily je obdivuhodná. Něco z údajů o této, největší modelové železnici světa. Údaje jsou současné, po dokončení to bude zhruba 2 x větší.

Plocha 6.400 m čtverečných
Délka kolejnic 13.000 m
Počet vlaků 930
Počet vagónků 11.750
Počet vozidel 9.200
Počet figurek přes 215.000

A to vše řízeno 46 počítači

Nádhera od které se těžko odtrhávají oči. Celé jsme to, hlavně díky mému zdravotnímu stavu, ani neprošli.

Po několika hodinách jsme vyrazili zpět. Zastávka ve městě Stade na nákup. Hrůza a zděšení. Kromě masa, které na kile vychází asi o 30 korun dráž, je vše levnější jak u nás v Čechách. Nechápu. Já, jako tradičně, jsem vezl z domova nabouchanou ledničku, chleba atd. Úplně zbytečně. Tomáš měl před odjezdem pravdu... Dokoupení čerstvých / a o mnoho kvalitnějších / potravin. A nejen potravin. Koupil jsem 6 krabic různých hnojiv na ovoce, zeleninu a kytičky. Krabice 2,5 kg, v přepočtu za 17 korun. Jak jsem po příjezdu domů koukal na OBI, tamtéž cena 119 korun. Nechápu, jak je to vůbec možné, při německých platech a svinském kurzu EU ke koruně, že u nás doma je vše dražší. Něco je u nás asi špatného.

Po návratu do Jorku již nás vítá několik radioamatérů, včetně Hubertuse, DJ1HN, hlavního organizátora setkání. Od něj informace, že večer okolo 19,30 bude na Labi, 100 m od nás, projíždět největší loď světa, Queen Mary 2. Paráda. Nikdy bych nevěřil, že tento 315 m dlouhý a 72 m vysoký kolos uvidím na vlastní oči. Hodilo se maso na gril, mírně jsme se přejedli a vyrazili těch pár metrů k Labi. Paráda. Impozantní podívaná, když se za stromy vyvalí tento obr, vysoký jako 23.poschoďový panelák. Ve snaze si tento zážitek prodloužit, jsme hupli do Mavericka a vyrazili proti proudu Labe, směrem k Hamburgu. Ale zvednutý padací most nám to po pár km překazil a tak jsme se jen na dálku loučili pohledem s Mary, mizející v dáli.

Poté posezení v útulných prostorách hotelu, asi se 30 přítomnými radioamatéry.

Čtvrteční ráno nás přivítalo sluníčkem, které, při teplotách až 30 stupňů, vydrželo až do konce našeho pobytu. Byla otevřena kancelář setkání, začaly se sjíždět davy. Vítání se s dalšími a dalšími přáteli. Po roce shledání se s Petrem, OM3EE a jeho XYL. Petr je současně nejvzdálenější účastník. Děcka se střídavě prohání na kolech, střídavě cachtají na písečné pláži Labe. My se s Alenou chystáme a přezbrojujeme vozy na contestové. Alena je dobrá, u sebe byla za pár minut hotova, pak i, vzhledem k mé omezené pohyblivosti, pomohla zadrátovat auto mně. Ve skrytu duše jsem na ní pyšný, škoda jen, že doma nemá kvůli QRL na amatéřinu vůbec čas. Odpoledne, ve vší pohodě, mobilní závod. Nevypadá to špatně. 36 odevzdaných deníků, včetně nás sedmi. Já se pak ještě účastním Ten - Ten rundy a zasedání DIG Rady. Večer opět posezení s přáteli. Sotva se vejdeme, přítomno asi 120 až 140 lidí.

V pátek dopoledne byl zájezd do Stade, spolu s přijetím na radnici. Protože s bolestí v noze nechci zdržovat ostatní a být závislý na davu, neúčastníme se. Později ale vyrazíme do Stade samostatně a navštívíme místní muzeum dopravy a techniky. A protože s dopravou souvisí i spojení, je to pro nás pastva pro oči. Vstupné 2,5 Eura. Dostanete se do nějakého muzea v OK, za 60 korun? Odpoledne proběhne tradiční DOK burza, jíž se účastníme všichni. Povýšil jsem Toma, coby jediného neradioamatéra v naší skupině, na hlavního kameramana. Foťák jsem předal Míšovi a sám jsem se věnoval zápisu stanic v rundě. Večer je předávání pohárů, plaket a diplomů, spolu s vyhodnocením mobilního contestu. V contestu jsme zabodovali, děcka byla ze 36 stanic shodně na 25.místě, Marie na 23.místě, Pepa OK1SRD skončil 9., Alena OK7AR sedmá. Chvíle napětí a když byl na druhém místě oznámen Michael, DG7DBR, věděl jsem, že to mám v kapse. Odměnou, kromě diplomu, je i hezký pohár.

Následují odměny za loňské DIG závody. Pro sebe beru pohár za 1.místo ve Fruehjahrscontestu SSB. DIG opět šetří a tak místo 4 plaket za vítězství v OK dostávám jednu, ovšem polepenou 4. výsledky..... Alena si jde pro plaketu za 1.místo v YL kategorii DIG party na 144 MHz a já postupně přebírám ještě poháry pro OK1DOY, OK1WF a OK1XFJ za celková prvá místa. Ty předám dotyčným slavnostně na setkání radioamatérů a zasedání DIG ve Strojeticích. Ještě má dostat plaketu Míla, OK1KI, leč na plaketě je nesprávně vygravírováno OK1KT. Takže ji dovezu příště. Samozřejmě, i na DL amatéry se dostalo, i když převážná část mosazi putuje do OK. Jsem na to, jako šéf sekce, hrdý.

V sobotu odjíždí téměř všichni na zájezd do Hamburgu. Nás jsem opět odhlásil. Naštěstí bez problémů, ačkoli jsme byli na vše přihlášeni půl roku předem. Ale všichni vidí jak pajdám a křivím ústa bolestí. Přesto naši, kromě mne a Pepy OK1SRD, vyráží do Hamburgu Maverickem. Dělají si tam svůj program, včetně vyhlídkové projížďky lodí a vrací se plni dojmů a nadšení. Na place, kromě nás dvou, zbylo ještě pár méně pohyblivých radioamatérů a Pepa všechny láká ke spojení na 137 kHz. Někteří z nich ani neví, že je toto pásmo i u nich povoleno... A tak si, včetně sekretáře DIG, Wernera, DH1PAL, dělají svá prvá spojení na dlouhých vlnách. Zatím se Pepovi nezdařilo udělat dostatečný počet QSO, tak aby mohl být prvý, komu bude vydán diplom W-DIG-M, pouze za pásmo 137 kHz. Snad tedy příště... Večer hamfest s klasickým, přátelským průběhem. Naprostá pohoda. Až do chvíle, kdy předčasně odchází k přívěsům Pepa, OK1SRD. Vrátí se za chvíli s tím, že ulomil klíč v zámku mého přívěsu. Ráno v půl druhé se dlátem a při baterce, pokouším rozbít zámek, abychom mohli jít spát. Bacil jsem se 2 x do kloubů ruky kladivem a již jsem chtěl utrhnout celá dvířka. Při těch pohybech mi bolest z ploténky ochromuje nohu, o to víc jsem naštvanější. Nakonec se to podařilo Tomášovi. Zámek povolil a dveře se jen drobet štíply.

V neděli jsme plánovali odjezd až po obědě. Leč v místě budou probíhat cyklistické závody a silnice bude uzavřena. Včetně té, která nás dělí od hotelu. Takže změna plánu. Ráno vstávat v 6. hodin, balit a nejpozději v 8,30 musíme přejet na druhou stranu silnice. Do 8,30 to stíháme a chceme se co nejrychleji vydat směrem na Hamburg, než bude silnice úplně uzavřena. Proto se ani nejdeme rozloučit s ostatními a okamžitě vyrážíme. Leč po 3. km již narážíme na uzavřený úsek. Přeprogramování GPS, malá zajížďka, cca 15 km, ale to již upalujeme po dálnici směr Hannover. Opět zastávka u Wolfsburgu, spojení přes echolink domů. Zdena je na druhé straně nějaká smutná. Alena se též chová zaraženě. Myslel jsem že všechny mrzí, že ty krásné chvíle tak utekly a že se již musíme vracet.

Pravý důvod jsem se dozvěděl až po návratu, přesně v 18.hodin. Holky již od babičky věděly, že mi mezitím umírá v chomutovské nemocnici můj, o 5.let mladší bratr. Raději mi to neřekly na cestě, aby neriskovaly zdárné dojetí domů. Udělaly dobře. Bratr zemřel po našem návratu dříve, než jsme ho stačili ještě vidět .Vzalo mne to a tak jsem přívěs po setkání vypakoval a uklidil až včera, 11 dní po návratu a až nyní jsem se také dostal k tomu, abych přehlušil smutek a zavzpomínal na krásné chvíle s přáteli v Jorku, příjemné jednání osazenstva hotelu a jejich nezištnost. Jak kempování, tak elektrika a voda, byla bezplatně.

Příští rok nebude setkání DIG, ale opět bude nahrazeno setkáním DSW. Zřejmě příští rok toto setkání vynechám a pro změnu vyrazím na HAM Radio ve Friedrichshafenu, na které se chystám 20. let. I tam lze kromě jiných, potkat řadu přátel z DIG.

Zdeněk, OK1AR